Kdo má, nebo někdy měl pejska, pochopí ...
Jana Kučerová (Ustí nad Labem)
Vyrostla jsem se svým zlatým pejskem Fidem. Zlatým doslova, jelikož je to Zlatý Retrívr. Užili jsme si spolu spoustu krásných a zábavných chvil, bouřlivá vítání, běhání po louce, aportování, hraní na zahradě a kousání bačkor (to podle mě nebyla taková sranda, ale Fidovi to přišlo jako velká psina).
V poslední době mi ale Fido začal dělat starosti. Čím dále tím častěji jsem si začala všímat, jak málo se mu chce na kdysi oblíbené ranní procházky. Po chvilce přemlouvání se sice nakonec vždycky zvedl, ale bylo očividné, jak moc velkou námahu mu to způsobilo. Když se to delší dobu nelepšilo, rozhodla jsem vyrazit k veterináři. Když jsme vešli do ordinace, hned jsem sdělila všechno co jsem věděla, ale místo složitých diagnóz jsem se ihned dozvěděla jediné, a to: “Čemu se divíte? Vždyť Fido už je pomalu dědeček úctyhodného věku, je jasné že ho začínají trápit klouby.”Fido a dědeček? Klouby? Psi trpí na klouby? Vždyť je mu teprve třináct. Doktor mi připomněl, že třináct v psím věku je vlastně mnohem víc, než v lidském, doporučil mi nějakou výživu na klouby a nějaké další léky. Odešla jsem trochu zklamaná domů, ale věřila jsem, že léky pomůžou, vždyť léky „vždy“ pomůžou i lidem.
Jenže po pár týdnech dopování léky, se Fidův stav nelepšil. Obvolávala jsem známé a snažila se najít další způsoby, jak Fida zbavit bolestí. Po pár měsících se ale Fido stále nelepšil, vypadal možná i o něco hůře, jelikož k tomu všemu už léky začal zvracet.
Na veterině už jsme byli pečení vaření, ale žádné změny to nepřinášelo, a pokud ano, tak spíš na mém bankovním úctě. Nikdy jsem netušila, kolik člověk může utratit za veterinární péči o psího „dědečka“. Tisíce lítaly sem a tam a já se začala cítit bezmocně. Opravdu není způsob, jak bych svému mazlíkovi mohla pomoct alespoň trochu ulevit?
Jednou jsme zase v čekárně čekali na kontrolu, když jsem se zapovídala s jednou paní. Vyprávěla jsem jí, jak Fida trápí klouby, a jak už nic nepomáhá. Ona říkala, že také její psi měli problémy, ale že zkusila světlo, a že jim pomohlo. Říkala jsem si: “Světlo? Jak by mohlo pomoct nějaké světlo?”, nicméně kontakt jsem si vzala, jelikož paní vypadala nadšeně a spokojeně, když mi o tom vyprávěla. Po pár dnech mi to nedalo, a podívala jsem se na vaše stránky, které mi paní dala. Po telefonické konzultaci s vašimi odborníky a požehnání od veterináře jsem se rozhodla: „Musím to zkusit“! Investice to byla, to ano, ale když to pomohlo ostatním, může to pomoci i Fidovi, když nic jiného pořádně nezabralo.
Dodnes nelituji ani trochu, že jsem potkala paní, která mi o Biostimulu poprvé něco málo řekla. Den co jsem si přístroj koupila, jsem začala Fidovi svítit. Po prvních dvou týdnech jsem ale byla na pochybách, jelikož se Fidův zdravotní stav zásadně nezlepšil, a tak jsem volala veterináře, který mi Biostimul doporučil. Ten mne ale uklidnil, že prý musím být jen trpělivá, že výsledky nejsou hned zřejmé, ale spíše přijdou po nějaké chvíli, zato jsou ale dlouhodobé.
Po měsíci svícení už Fido tak netahal nohy, a po 8 týdnech už výrazně radostněji vstával. Dnes už si Fido občas dokonce i zadovádí s míčkem, a konečně zase cítím, že můj nejlepší přítel má zase radost ze života. No a já? Já, kromě úžasného pocitu, že jsem ho v tom nenechala a dokázala jsem ho zbavit bolestí (pravidelné nasvěcování se stalo naším každodenním rituálem i radostí), tak mám navíc za sebou jednu velkou životní zkušenost a k tomu ještě nového pomocníka. Biostimul už od té doby totiž nejednou pomohl na nohy i mě!
Náš komentář
Více k popisované zkušenosti, resp. problematice bolesti u svých domácích mazlíčků naleznete též ve speciálním
VADEMECU ZDRAVÍ - BOLEST U ZVÍŘAT
© Copyright 2003 Biotherapy, s.r.o. All Rights Reserved.
